Pokud Vás omrzí lenošení na bělostných plážích exotického Zanzibaru nebo toužíte zažít vzrušení a dobrodružství, není nic snazšího, než nasednout do malé „cesny“ a zaletět si na dvoudenní safari do národního parku Selous.
Stejně tak jsme si náš pobyt na Zanzibaru „okořenili“ my. Na letišti na Zanzibaru nasedáme do malé „cesny“ a za necelou hodinu letu se ocitáme uprostřed divoké buše, národního parku Selous.
Selous je nejvější národní park v Tanzánii, ale není tolik známý jako jsou parky Serengeti, Ngorongoro či Kilimanžáro a to především díky jeho odlehlosti a neprobádanosti.
Selous je oproti Serengeti celý zarostlý krásnou lesnatou savanou a nechybí zde ani 2 řeky a několik jezer, které dávají místnímu safari jiný rozměr v podobě krásných scenérií, panoramat a velkému množství ptactva.
Žádný jiný park v Tanzanii nemá na svém území tolik druhů rostlin jako Selous. Vědci zaznamenali více než 2100 druhů rostlin a při posledním sčítání zvěře bylo v parku 106 300 slonů, 2135 nosorožců dvourohých, 18 200 hrochů a 204 000 buvolů. Antilopa sobolí, buvolec, kudu, oryx, voduška, zebra, pakůň a další druhy antilop. U predátorů se nedaří zjistit přesnější čísla, ale předpokládá se, že na území parku žije kolem 3500 lvů.
Pro své nesmírné přírodní bohatství je celý národní park Selous na seznamu světového dědictví UNESCO, zvířada jsou zde více plachá, neboť nejsou zvyklá na turisty a také protože ještě v soušasnosti zde v některých oblastech stále dochází k pytláctví.
Pro pobyt na Zanzibaru je to safari v Selous skvělá volba, neboť se nachází nejblíže, není zde tolik turistů a malým letadlem přistanete přímo v srdci divočiny 🙂
Již samotná cesta z „letiště“ do hotelu je zážitkem, neboť přistávací plocha je jediné větší prostranství v celém parku a tak se sem sbíhá zvěř, aby se zde mohla v klidu pást a měla přehled o predátorech. O tom jsme se mohli přesvědčit na vlastní oči, když nám po přistávací plože přeběhlo stádo žiraf.
African Safari Camp se nachází nedaleko brány do Národního parku Selous a nabízí ubytování v pěti luxusních stanech a šesti hliněných domorodých domcích s vlastní koupelnou 🙂
V resortu nechybí ani bazén pro osvěžení po africkém dobrodružství, restaurace a romantické posezení u ohně, které nesmí v žádném africkém campu chybět.
Během safari v Selous jsme během dvou dní zažíli jedno safari na lodi, dvě safari v jeepech, navštívili jsme domorodou vesničku a také jsme zažili pěší procházku. Tomu se říká plnohodnotný víkend 🙂
Hned po našem příletu jsme se vydali na lodní safari po řece Rufiji. Jeikož jsme byli v Selous v období dešťů, řeka měla trochu více vody, než obvykle a my jsem se mohli kochat krásnou scenérií říčního pobřeží a všudy přítomným bohatým ptactvem.
Náš průvodce „Kenedy“ miluje svoji práci a také přírodu a tak nám vypráví o tom, jak se lidé musí v parku chovat, aby měli úspěch vidět divokou zvěř a zůstali stále na živu, neboť ať si to chcete přiznat nebo ne, jste uprostřed divočiny a v Selous v divočině té nejryzejší podoby.
Přes noc trochu sprchlo a tak jsme vyfasovali pro všechny případy velmi účelné pláštěnky a vyrážíme objevovat místní divokou zvěř. Pár kapek ještě spadlo a pak vysvitlo slunce a již svítilo po celý den 🙂
Jelikož začalo právě období dešťů, voda zaplavila bězně přístupné cesty a tak musíme hledat jiné cesty, což se nám líbí a ve vzduchu cítíme atmosféru dobrodružství.
To nás čeká v podobě prasklé pneumatiky a tak zastavujeme nedaleko, kde jsme viděli krokodýla a náš průvodce tuto pauzu na výměnu kola ihned operativně proměnil na občerstvení.
Jelikož vidíme velké množství žiraf, vypráví nám Kenedy právě o nich, zajímá nás, jak žirafy spí – prý ve stoje, žirafu nikdy neuvidíte ležet, neboť jí to neumožňuje jejich zažívací systém. Žirafa nemůže ležet, neboť by se jí natrávená strava vrátila zpět do úst a udusila by jí. Pokud žirafu někdy uvidíte ležet, znamená to, že je mrtvá.
Jeli jsme dál místní savanou a zastavili jsme se na oběd v buši. Po obědě se vydáváme na další dobrodružství a v tom Kenedy zavětří, neboť v dálce vidí ležet velkou žirafu. My zkušení již víme, že když leží, je určitě mrtvá. Přijíždíme blíže opatrně a sledujeme, zda se někde poblíž nevyskytuje nějaký predátor (nejpravděpodobněji lev), ale nikoho v dáli nevidíme.
Zastavujeme a všichni na pokyn Kenedyho vystoupíme z jeepu a jdeme opatrně k mrtvé žirafě, která je ještě teplá a jelikož nikde není stopa po další zvěři, ani supi nejsou v dohledu, dochází Kenedy k závěru, že ke smrti muselo dojít max 30 minut před naším příjezdem po souboji dvou samců.
Zjištujemě, že jde o žirafího kluka a nemá žádné povrchové zranění, Kenedy se tedy domnívá, že dosšlo ke souboji dvou mužů o jednu ženu a tento klučina bohužel prohrál. Prý je to mezi žirafami běžné, že se dva muži bijí o jednu ženu a bijí se právě jejich dlouhými krky. V souboji samci zpočátku používají krky zkřížené do tvaru písmene X k přetlačování a v případě, že ani v první fázi střetu žádný z bojovníků nevyklidí pozice, přijde na řadu hlava, a to doslova. Oba do sebe začnou hlavami tlouct a snaží se zasáhnout protivníka do hrudi nebo do krku. Někdy získá bitka na takové intenzitě, že se samci tlučou „hlava nehlava“ do kterékoli části těla, nejčastěji do břicha a do slabin. V takovýchto případech se můžou i zabít. Údery jsou vzhledem k délce krku a hmotnosti zvířat nesmírně silné a například po ráně do hlavy může dojít k omráčení nebo smrti.
Zvěčňujeme fotoaparáty tuto jedinečnou událost a pokračujeme dál v cestě s tím, že se asi po hodině vracíme stejnou cestou a již zde nacházíme velké hejno supů na jejich „žirafí hostině“.
Odpoledne ještě stíháme návštěvu místní domorodé vesnice a školy. Kenedy nám vysvětluje, jak funguje školský systém a kolik stojí učebnice a pomůcky do školy.
Naštěstí jsme měli velké zásoby a tak se dostalo na každého 🙂
Pěší procházka buší
Neméně zajímavá než jeep safari nebo výlet lodí je také pěší procházka buší s Kenedym, který nás učí rozeznávat stopy zvěře, pohybovat se správně v divočině a naslouchat přírodě.
Vypráví nám, že sloní trus je pro přírodu velmi důležitý, neboť sloní trus obsahuje nejméně 60 procent jen mírně rozložených částí rostlin, cohož využívají menší zvířada, která se těmito živinami živí v dostatečném množství.
Sloni se svou váhou 3 až 5 tun a nedokonalým trávením denně spotřebují přes 140 kg potravy (trnité větve, klacky, kořínky, kůru stromů, ostrou trávu, ale i šťavnaté plody a listy). Někteří jedlíci sežerou až neuvěřitelných 300 kg! Kromě toho sloni vypijí okolo 100 až 150 litrů vody.
Shánění potravy jim zabere 16 až 18 hodin denně, nemohou si proto dopřát ani dlouhý spánek. Trávicí ústrojí slona dokáže využít pouhých 40 % zkonzumované potravy. Nestrávený zbytek vyjde z těla ven v podobě velkých „koblížků“, z nichž každý váží 1 až 2 kg.. Domorodci dále sloní trus používají k vaření čaje proti horečce.
Nejvíce nás zaujalo vyprávění o všudypřítomné „Akácii“. Moudrost přírody se zde projevila v celé své velikosti a dokonalosti. Věděli jste, že stromy spolu vzájemně komunikují a když je napadne nepřítel, změní svoji chuť tak, že začne produkovat do svých listů jed, aby jim nechutnala a tak nevyhynula?
Akácie jsou stromy či keře, které se vyznačují především svými trny, které mohou být dlouhé až 10 centimetrů a jsou považovány za medicínu, neboť podporují trávení u většiny zvířat, které se jimi živí, což jsou především žirafy.
Akácií je na světě asi 500 druhů, je to obrovská skupina stromů a keřů, která obývá prakticky všechny subtropy a tropy světa. Vyskytuje se ve všech světadílech a všude roste v takových polopouštních podmínkách, většinou v oblastech, kde málo prší a kde je nouze o pastvu.
Akácie mají obdrovskou plasticitu, což znamená, že se přizpůsobí prostředí, ve kterém rostou. Zatímco v husté stromové vegetaci jsou to dřevnaté liány, na otevřených stanovištích rostou jako vzpřímené keře nebo stromy.
Kromě ochrany v podobě trnů mají akácie ještě další zbraň a tou je symbióza s mravenci. Na koncích lístků takové akácie jsou produkována tzv. Beltova tělíska, sloužící mravencům k výživě. Některé druhy akácií mají nápadné zvětšené duté ostny, které slouží mravencům za obydlí. Mravenci na oplátku chrání rostlinu před býložravci a škůdci a likvidují konkurenční vegetaci.
Další ochranou Akácií před vyhynutím je fakt, že pár hodin po napadení zvyšují obsah taninu v listech, které se stávají hořké a nepoživatelné. Velké množství taninu v listech dokonce dokáže působit jako smrtící jed. To však není vše, Akácie si mezi sebou nějakým způsobem předávají tyto informace o napadení a zvýšená produkce taninu nastává i u akácií, které rostou v jejich okolí a nikdo je nenapadl, dochází k tomu na základě plynových molekul etylénu, jež strom vysílá do svého okolí.
Kuduové stejně jako ostatní býložravci ve volné přírodě konzumují listy a trávu a neustále se při tom posunují z místa na místo. Byliny a stromy na to reagují zvýšením taninu v těle, čímž býložravce odhánějí o kus dál a rovnováha v přírodě zůstává zachována.
Byl to krátký výlet, ale o to více silný. Selous je krásné místo plné ryzí a neporušené přírody a pokud máte rádi romantiku a dobrodružství, určitě nebudete Vašeho výletu litovat 🙂
Máte-li zájem vydat se na safari v Selous nebo v jiných částech Tanzánie, velmi ráda Vám vypracuji nabídku na míru dle Vašich preferencí a požadavků, prosím kontaktujte mne a já pro Vás připravím nezapomenutelné africké safari…
