Ráda bych se s Vámi podělila o své zážitky z Azorských ostrovů, které jsem měla možnost navštívit v rámci fam tripu pořádaného v dubnu 2015 naší CK Snail Travel International. Různorodost ostrovů, jejich čistota, neskutečná příroda, nádherné výhledy, sopečné krátery, termální jezírka, skvělé jídlo a víno a především milí pohostinní obyvatelé Azor, se hluboce dotkli mého srdce. Určitě se na ostrovy ještě vrátím!
ostrov SAO MIGUEL: „Zelený ostrov“ – západní část
Po 2,5 hodinovém letu z Lisabonu jsme přistáli v Ponta Delgadě, jež je hlavním městem největšího ostrova azorského souostroví, ostrova Sao Miguel. Azory nás přivítaly silný větrem a teplotou kolem 13 °C. Pro otužilce „dobrý“, ale pro nás teplomilce nic moc. Hned nás ale zahřála vstřícnost a vlídné tváře zdejších obyvatel. Přímo z letiště jsme se vypravili na průzkum západní části ostrova Sao Miguel. Po horské cestě jsme zamířili k úchvatným jezerům Cete Cidades a cestou se kochali nádhernými přírodními scenériemi, které se rozprostíraly kam, až oko dohlédlo.
Po úzké silničce jsme vystoupali na vyhlídku Vista do Rei, kde jsme si i přes silné poryvy větru a občasný déšť vychutnali dech beroucí pohled na dvě jezera přímo pod námi (Lagoa Azul a Lagoa Verde). Za jasného počasí má každé z jezer jinou barvu, ale kvůli vysoké oblačnosti jsme jen nechali pracovat svoji fantazii. I tak byl pohled na celé okolí jedinečný.
V naší cestě jsme pokračovali přes stejnojmennou vesničku s klasickou architekturou (i když je hlavním stavebním materiálem černá pórovitá láva, domky s bílými rámy kolem oken a dveří působí vesele) a dále na západní pobřeží ostrova do farnosti Mosteiros, kde je za krásného počasí možnost koupání v přírodních lávových jezírkách.
Severní pobřeží ostrova nás překvapilo svými krásnými lávovými útvary, zelenými pastvinami, které od sebe oddělují zídky z černého kamene nebo živý plot z modrých hortenzií, a malebnými vesničkami s kostelíky a pestrobarevnou kaplí Ducha svatého. V městečku Ribeira Grande jsme se odklonili od pobřeží a pomalu stoupali přes kráter Caldeira Velha až na vyhlídku, kde mlha na chvilku ustoupila a nám se otevřel úžasný pohled na Lagoa do Fogo (Ohnivé jezero).
Pak už jsme pokračovali na jižní pobřeží ostrova směrem zpět do Ponta Delgady s krátkou návštěvou ananasové plantáže, jediného místa v Evropě, kde se pěstují Ananasy.
V podvečer jsme si prohlédli hotel Vila Nova***, příjemný hotel s výhodnou polohou nedaleko centra Ponta Delgady, a ubytovali se v krásném hotelu Royal Garden*****, kde jsme si dali skvělou večeři a dopřáli si zasloužený odpočinek.
ostrov SAO MIGUEL – východní část
Dnes jsme měli na programu východní část ostrova, kam jsme zamířili po jižním pobřeží přes vesničku Caloura, kde jsme si prohlédli stejnojmenný hotel CALOURA****, který má úžasnou polohu přímo na skalnatém útesu s přírodními lávovými jezírky a nedalekou soukromou pláží. Hotel má krásnou zahradu s bazénem a všechny pokoje jsou s výhledem na oceán.
Další naší zastávkou byl hotel Bahia Palace****, jehož devizou je klidná zátoka s písečnou pláží.
Velmi na mne zapůsobila malá farma Quinta dos Curúbas****, která nabízí ubytování v útulných dřevěných domcích, které jsou obklopené svěží zahradou, kde si v sezóně můžete dopřát čerstvé ovoce a zeleninu.
Po prohlídce hotelů jsme zamířili přes malebnou farnost Vila Franca do Campo do oblasti Lagoas das Furnas, která je proslulá nejen krásným jezerem, ale i termálními prameny a horkými vřídly, na nichž se speciálně upravuje jídlo tzv. Cozido.
Hrnec naplněný masem, zeleninou a přílohami se umístí cca na 6 hodin do země, a když se vyndá, je uvařeno :-).
Tuto specialitu jsme si samozřejmě nenechali ujít.
Po skvělém obědě v hotelu Terra Nostra Garden **** nás čekala koupel v termálním jezírku národního parku Terra Nostra, které obklopuje nádherná botanická zahrada.
Koupel byla skvělá, voda sice rezavé barvy a zavánějící sírou, měla nádherných 38 °C, takže se nám z ní vůbec nechtělo, venku bylo totiž od 23 °C méně.
Z této krásné přírodní rezervace jsme bohužel viděli jen malou část, neboť nás tlačil čas, ale určitě stojí za to, projít si park celý.
Další zastávkou naší cesty byla čajová plantáž na severní části ostrova, která se nachází ve vesničce Porto Formosa a může se pochlubit letitou tradicí v pěstování čaje rodiny Gorreana.
Úhledně zastřižené zelené plantáže, původní stroje, výklad o zpracování čajových lístků a ochutnávka černého, pomerančového a zeleného čaje nás naprosto uchvátila. Nakonec jsme si z místního obchůdku každý odnesl několik balíčků čaje 🙂
Třešničkou na dortu byla zastávka na vyhlídce Santa Irina, kde se nám vpravo naskytl úžasný pohled na útes Ponta Formosa a z levé strany na útes Ponta do Cintrao.
Po návratu do Ponta Delgady jsme si ještě stačili prohlédnout hotel Canadiano***, jež nabízí skromnější ubytování, ale jeho výhodou je bezprostřední blízkost centra města.
ostrov SAO MIGUEL – výlet za pozorováním velryb
Dnes jsme měli možnost užít si velmi atraktivní výlet za pozorováním velryb, který dle mého názoru neodmyslitelně patří k Azorům. Část naší výpravy zůstala v bezpečí přístavu, nejspíš je odradil pohled na nafukovací otevřený motorový člun se speciálně upravenými sedátky a stále se měnící počasí. My odvážnější jsme se však nedali zastrašit deštěm, větrem ani poněkud neklidnou hladinou Atlantiku a s vidinou spatřit největší mořské tvory jsme si po krátkém školení oblékli nepromokavé obleky a záchranné vesty, nalodili se na člun a vydali se vstříc dobrodružství. Velryby jsme bohužel neviděli, nicméně jsme se dostali do těsné blízkosti dovádivých delfínů, kteří se co chvíli vynořovali synchronně nad hladinu. Dokonce jsme spatřili i karetu.
Jako bonus s námi kapitán lodě obkroužil ostrov Vila Franca do Campo, který v sobě ukrývá poněkud mělké přírodní jezírko, a který je velmi vyhledávaný v letních měsících ke koupání a slunění. Cesta zpátky do přístavu byla náročnější, bičoval nás déšť a sem tam nějaká sprška slané vody, ale nepřízeň počasí zcela zastínila možnost chopit se kormidla a řídit člun.
Po adrenalinovém dopoledni jsme si vychutnali skvělý oběd v rodinné restauraci O Roberto, kde nás jako dezert čekalo překvapení od našeho azorského průvodce, který nám zahrál za doprovodu saxofonu na poměrně mladý hudební nástroj, buben Hang. Úžasný zážitek!
Před odletem na ostrov Terceira, jsme si ještě stačili prohlédnout historické centrum Ponta Delgady s návštěvou hlavního kostela a panoramatické vyhlídky z Bell Tower, odkud jsme měli celé město jako na dlani.
ostrov TERCEIRA: „Fialový ostrov“
Hned jak jsem se ráno probudila a vyhlídla do zelené zahrady, věděla jsem, že nás čeká opravdu nádherný den. Sluníčko už svítilo a my se hned po snídani vydali vzhůru na mohutnou horu Monte Brasil, odkud se nám naskytl nádherný výhled na Angru a její přístav.
Město bylo v roce 1980 zasaženo silným zemětřesením, ale úžasné budovy z 16.stl. byly opraveny a dnes je historické centrum tohoto města zapsáno na seznamu Unesco.
Dopoledne nás čekala návštěva hotelu Terceira Mar****, vybudovaného na samém útesu a s krásným výhledem na oceán a za jasného počasí i ostrov Sao Jorge a Quinty das Merces****, jež je původní farmářský dům koloniálního stylu s vlastní krásnou kaplí a svěží zahradou. Quinta nabízí pouze 12 pokojů a určitě je vhodným útočištěm pro ty, kteří preferují více soukromí a klidu.
Po prohlídce hotelu jsme pokračovali podél jihovýchodního pobřeží přes Porto Judeu se zastávkou na focení známého Kozího ostrova (Ilhéus das Cabras) do městečka Sao Sebastiao, kde jsme nemohli vynechat kostel Sv. Sebastiana s úžasnými dochovanými freskami a pestrobarevnou kapli Ducha svatého.
Poté už nás čekala krátká procházka do místní restaurace Moinhos, kde jsme ochutnali další speciality místní kuchyně sestávající se ze skvělé zeleninové polévky a vařeného hovězího maso servírovaného v rozpáleném kotlíku, a jak azorská etika velí, ten kdo sedí uprostřed, servíruje pokrm ostatním u stolu. S plnými bříšky a jemně ovínění, neboť ke každému servírovanému jídlu neodmyslitelně patří stolní víno místní výroby, jsme se přesunuli do městečka Praia da Victoria, kde nás čekala prohlídka hotelu Praia Marina***, umístěného v bezprostřední blízkosti krásné pláže.
Po prohlídce hotelu jsme autobusem vystoupali do výšky 545 m až na vrchol Serra do Cume, odkud se nám naskytl neskutečný pohled na ohromný kráter s úrodnými políčky ve svých útrobách. Na vyhlídce bylo dost větrno, tak jsme se rychle pokochali pohledem na tento gigantický přírodní monument a pokračovali dále v cestě ke světoznámé jeskyni Algar do Carvao.
Cestou jsme měli příležitost vidět četné ohrady s býky, kteří zde vyčkávají na svoji „sezonu“. Netvářili se zrovna přívětivě, tak jsem raději svoji červenou šálu nechala v autobuse :-).
Jeskyně Algar do Carvao mne zas až tak moc nenadchla, možná proto, že už téměř 5 měsíců na ostrově pořádně nezapršelo, a tak jezero, které jistě znáte z krásných fotek, bylo téměř vyschlé.
Dojem na mě udělala část jeskyně nazývaná příznačně katedrála, kde se občas konají koncerty, což musí být úžasný zážitek.
Ze středu ostrova jsme se dále vydali na jeho severní část, a to do oblasti Biscoitos, jež je proslulá svými vinicemi a přírodními lávovými jezírky. Jelikož ještě nezačala sezona, tak přírodní koupaliště vypadalo poněkud opuštěně, ale díky krásnému počasí, které nám na Terceiře přálo, by se možná ti otužilejší nechali zlákat kratičkou koupelí.
Bohužel čas byl náš nepřítel, tak jsme se zdrželi jen chvilku a pokračovali dále na západní část ostrova se zastávkou na velmi romantickém místě přírodní rezervace Lagoa das Patas, která je populární pro své úžasné stinné prostředí s kouzelným jezírkem plným leknínů a na hladině se zrcadlícími okolními lesními porosty.
Čas kvapí, poslední zastávka byla v továrně na sýry, která byla ale již bohužel zavřená, tak jsme alespoň ochutnali zdejší skvělé sýry a několik si jich odvezli domů. Večer nás čekala večeře v místní restauraci Adega Lusitania, kde nám byl servírovaný skvěle upravený mečoun.
ostrov FAIAL: „Modrý ostrov“
Dnes jsme malým bombardérem Q 200 místní letecké společnosti SATA INTERNATIONAL přeletěli na ostrov Faial, který je charakteristický pro svou záplavu modrých hortenzií. Hned po příletu jsme se vydali na západní část ostrova do tzv. Nové země, kde se v roce 1957 z pod hladiny oceánu vynořila sopka Capelinhos, která soptila po dobu 13 měsíců a přidala ostrovu Faial dalších pár kilometrů čtverečních.
Místo stále působí jako měsíční krajina, která je pokryta celistvou vrstvou sopečného prachu. Dominantou je kamenný maják, který jako jediný odolal výbuchu sopky. V podzemí je vybudováno muzeum sopečné činnosti, které jsme měli možnost navštívit a dozvědět se tak mnoho zajímavého nejen o sopce samotné a vzniku Azorských ostrovů, ale i o světově nejznámějších stále činných sopkách. Na závěr prohlídky jsme vystoupali na vrchol majáku, odkud jsme měli Novou zemi jako na dlani.
Naše cesta dále pokračovala do středu ostrova na místo zvané Caldeira, kde se nachází obrovský kráter, který je hluboký 400m a v průměru měří 2 km. Ovšem, když jsme vystoupali až na samou hranu kráteru, tak nás obklopila bílá tma a opět jsme museli zapojit svoji fantazii.
Přes vesničku Flamengos, která byla prvním místem ostrova, jež osídlili na začátku 15.stl Vlámové, jsme se dostali na jihovýchodní pobřeží na vyhlídku Espalamaca, odkud jsme mohli obdivovat město Horta se svým světoznámým přístavem jachet z jedné strany, písečnou pláž v Almoxarife a členité pobřeží až k Ribeirinha ze strany druhé. Za jasného počasí je odtud vidět ostrov Sao Jorge a Pico. Z Ponta da Espalamanca jsme sjeli dolů do Horty a ubytovali se v resortu Faial****, který se nachází přímo v centru města a pokoje v hlavní budově, stejně tak restaurace, nabízejí úžasný výhled na přístav a ostrov Pico.
Na večeři jsme se vypravili do místní restaurace Canto da Doca, kde nám byly naservírovány různé druhy syrových mas a ryb, které jsme si sami na rozpálených lávových kamenech ugrilovali. Jistě si dovedete představit, že v okamžiku, kdy najednou početná skupina strávníků zkoušela svoje kulinářské umění, byla celá restaurace zaplněna dýmem a odsávání muselo běžet naplno. Přesto ale forma takto servírované večeře byla pro nás nevšedním zážitkem.
ostrov PICO – „Ostrov černých kamenů“
Dnes jsme si přivstali a hned po snídani odjeli do přístavu. Den se pomalu probouzel. V přístavu jsme se před naloděním na trajekt kochali nádherným východem slunce a poté odpluli vstříc krásám ostrova Pico, jež je od Faialu vzdálen pouhých 8 km a plavba do městečka Magdalena, které se nachází na západním pobřeží ostrova, trvá pouhých 30 minut.
Cestou se nám už co chvíli odhaloval zpoza mraků vrcholek impozantní hory Pico, jež je se svou výškou 2351 m nejvyšší horou Portugalska. Pohled to byl naprosto úžasný!
První naší zastávkou byla vinařská oblast okolo Criacao Velha, kde jsme si prohlédli původní vinice, které na mě spíše působily jako opuštěné bludiště z černých lávových kamenů, než místo, kde se pěstují sladké hrozny.
Ve zdejším muzeu vína jsme se dozvěděli o historii produkce vína na ostrově a pokračovali jsme v naší cestě na severozápadní pobřeží do vesničky Cacharro, kde se nachází známá skalnatá formace Acros do Achorro připomínající psí čenich.
Rozbouřené vody oceánu zde pronikají různými pobřežními tunely a ve mně osobně budily velký respekt. V této oblasti se také nachází zdejší vodní elektrárna, která, jak jsme se dozvěděli, zásobuje ze 7% ostrov vyprodukovanou energií. Po východním pobřeží, kde jsme obdivovali pro Pico charakteristické černé domky s červenými a zelenými okenními rámy, jsme dále pokračovali k městečku Sao Roque, kde jsme navštívili starou továrnu na zpracování velryb. Zajímavé je, že velrybáři tyto ulovené mořské obry dokázali zpracovat do poslední kůstky.
Po horské cestě vedoucí středem ostrova ve výšce 900 m n.m jsme zamířili na jižní pobřeží ostrova se zastávkou u kouzelného jezera Capitao, které je obklopeno překrásnými přírodními scenériemi a odkud je úžasný výhled na horu Pico, jejíž špice s námi stále hrála hru na schovávanou.
V městečku Lajes na jihu ostrova jsme navštívili muzeum velrybářství, kde jsme shlédli dle mého názoru velmi dojemný film o životě dřívějších velrybářů. Lov velryb pro ně sice nebyl jediným zdrojem obživy, ale určitě tím nejhlavnějším. V současné době je ostrov Pico nejvyhledávanější turistickou destinací pro pozorování velryb na Azorech.
Cestou zpátky do Magdaleny se nám konečně hora Pico ukázala v plné své kráse, a tak tomu bylo až do pozdního večera, kdy už jsme si zpátky v našem hotelu na Faialu vychutnávali skvělou večeři s pohledem na dominantu Azor. Jakoby hora věděla, že naše cesta je u konce a zítra odlétáme směr Lisabon a chtěla se nám vrýt do paměti tak, jak byla před více než 300 tisíci lety stvořena…
Jelikož lety na Azorské ostrovy jsou vždy s přestupem v Lisabonu a ne vždy lety na sebe navzájem navazují, je někdy nutné v Lisabonu při cestě tam či zpět přenocovat. Nás to čekalo na cestě zpět a jelikož letiště je kousek od centra města, pobyt jsme si zpříjemnili prohlídkou pamětihodností historického centra Lisabonu a výbornou večeří v typické portugalské rodinné restauraci….
Máte- li zájem o bližší informace o možnostech dovolené na Azorských ostrovech, neváhejte se na mne kdykoliv obrátit.
Míchaela Vegrichtová
602/552624
michaela@snailtravel.cz
www.azory.cz