V dubnu 2015 jsem měla možnost v rámci infocesty naší cestovní kanceláře Snail Travel International a.s. poznat Azorské ostrovy. Již před odletem jsem se na tuto destinaci velmi těšila, jelikož mě vždy fascinovala kombinace hor a oceánu, velké vodní plochy a výhledy na ně.
Azorské ostrovy opravdu nezklamaly ani v nejmenším. Na naší cestě po Azorech jsem měla možnost poznat krásy ostrova Sao Miguel, Faial, Pico a Terceira a každý z nich mě zaujal svou jedinečností.
ostrov Sao Miguel
Na první z navštívených ostrovů, Sao Miguel, jsme přiletěli v ranních hodinách a řidič nás odvezl přímo do hotelu Marina Atlantico, kde jsme měli strávit následující 3 noci. Hotel se nachází přímo u přístavu v Ponta Delgadě, v hlavním městě ostrova a nabízí tak nezapomenutelný výhled na množství kotvících lodí a Atlantický oceán.
Po chvilce na převlečení jsme se vydali na prohlídku hotelů Royal Garden a Talisman, které stojí v centru města a jsou tak ideálním výchozím bodem pro poznávání místní architektury s černobílými domy.
Sete Cidades
Odpoledne jsme odjeli na prohlídku oblasti Sete Cidades se stejnojmenným kráterovým jezerem a vesničkou obklopenou modrým a zeleným jezerem, na něž je dle našeho průvodce opravdu úchvatný pohled z královské vyhlídky Vista Do Rei.
Výhled jsme si vzhledem k velmi proměnlivému počasí bohužel nemohli vychutnat v plné nádheře, ale i tak se nám naskytla příležitost pokochat se krásou hlubokých vod z několika dalších míst a tak jsme se k večeru vrátili do hotelu nadšení z nezapomenutelných zážitků.
Jediný evropský čaj
Čajové plantáže na ostrově Sao Miguel jsou jediné čajové plantáže v Evropě a zároveň nejníže položené čajové plantáže na světě v nadmořské výšce 150 m n m.
Letopočet 1883 připomíná rok založení této firmy. Z plantáží o rozloze 45 ha vyprodukují ročně přes 40 tun prvotřídního čaje, ještě na konci 60. let to bylo kolem 80 tun. Většinu produkce prodávají na Azorech, ale také vyváží do Německa, Rakouska, USA a Kanady. Čajovník neošetřují pesticidy nebo fungicidy, protože na Azorech žádné choroby tohoto typu nejsou.
Čajovník se na ostrově Sao Miguel pěstuje již skoro 200 let a s pěstováním čaje začal na ostrově kolem roku 1820 muž jménem Jacinto Leite, který sloužil v Brazílii jako velitel královské gardy a z Rio de Janeira si na Säo Miguel přivezl sazenice čajovníku.
V továrně Chá Gorreana vyrábějí nejen černý čaj, ale též čaj zelený, nefermentovaný, který má vyšší obsah vitaminů, sypaný i oblíbený porcovaný. Je zde i malá prodejna, kde jsme čerstvě uvařený čaj ochutnali a pár balení zakoupili 🙂
Furnas & Terra Nostra Garden
Druhý den po snídani jsme vyjeli na celodenní výlet do městečka Furnas a prohlídku parku Terra Nostra Garden. Jelikož nám počasí tentokrát přálo více než předchozí den, mohli jsme si prohlédnout další z nejvyhlášenějších jezer ostrova – jezero Lagoa do Fogo a dále jezero Furnas v celé své kráse a pro milovníky vyhlídek jako jsem já to byl opravdu nezapomenutelný zážitek.
Při prohlídce parku Terra Nostra nás zaujal především unikátní bazén z „rezavou“ vodou. Průvodce nám vysvětlil, že se jedná o termální vulkanickou vodu plnou železa, díky níž je tento park oblíbeným místem nejen turistů, ale i místních obyvatel.
Trochu nás mrzelo, že si nemůžeme bazén vyzkoušet na vlastní kůži a musíme pokračovat na prohlídku místního hotelu, ale věřím, že se mi někdy v budoucnu ještě naskytne příležitost.
Při procházce parkem jsme měli možnost obdivovat překrásné stromy a květiny a poté jsme se vydali na oběd do hotelu Terra Nostra Garden, který se nachází uprostřed nádherného tropického parku.
„Cozido“ se vaří přímo v horké zemi
Náš azorský delegát pro nás v rámci výletu připravil k obědu překvapení – místní specialitu Cozido. Jedná se o směs masa a zeleniny připravovanou opravdu unikátním způsobem – pod zemí.
Příprava jídla trvá několik hodin a pokrm se vlastně dusí za pomoci vulkanické činnosti a termálních pramenů ve velkých hrncích umístěných v půdě pod povrchem země.
Ani jako vegetarián jsem nechtěla být o tento jedinečný zážitek zcela ošizena a ochutnala jsem alespoň zeleninu. Pohled na ostatní účastníky zájezdu však naznačoval, že i maso je velmi lahodné.
Ponta Delgada
Třetí den následovala procházka po hlavním městě s velmi bohatým výkladem našeho průvodce. Pro Ponta Delgadu jsou typické bílé domy s černým lemováním, úzké dlážděné ulice a malá náměstí, která dotvářejí romantickou atmosféru města.
Hlavním městem byla Ponta Delgada vyhlášena v roce 1956, po té, co bylo původní hlavní město Vila Franca do Campo zničeno při zemětřesení v roce 1522.
Každý rok v květnu zde probíhá svátek svatého Krista, jedna z největších slavností na Azorských ostrovech, kdy jsou ulice zaplněné bohatou květinovou výzdobou a k večeru město rozzáří věže kostelů tisíce malých žárovek a rozezní se místní zvony.
K večeru doporučuji vyrazit na procházku do přístavu, který je plný útulných restaurací a barů nebo do historického centra města, kde najdete pivovar Melo Abreu, který vyrábí místní speciál se stejným názvem. Je fascinující kolik zajímavostí se najde v docela malém městě.
ostrov Faial
Čtvrtý den jsme se přesunuli místní leteckou společností Sata International na ostrov Faial, který na rozdíl od Sao Miguel nemá tolik vodních ploch a je plný endemických stromů podobným buku (v portugalštině faia), které dali jméno celému ostrovu.
Po příletu nás čekal náš nový a velmi milý průvodce, který nás zavezl rovnou k vyhaslé sopce Caldeira a dále na místo Ponta dos Capelinhos, kde došlo k sopečné erupci, při níž se ostrov zvětšil o 2km2.
Cestou do města Horta jsme míjeli místní pestrobarevný přístav, v němž téměř každá z lodí zanechá barevný nápis s logem, protože mořeplavci věří, že poté dosáhnou bezpečně svého cíle.
Tento přístav je velmi významný díky své poloze, jelikož lodě brázdící Atlantik zde musí na své cestě mezi Evropou, Afrikou a Amerikou natankovat, proto je město velmi kosmopolitní.
K večeru jsme se ubytovali v hotelu Do Canal, který se nachází nedaleko přístavu a po večeři jsme individuálně vyrazili na večerní procházku městem. Jelikož jsme Azorské ostrovy navštívili mimo sezonu, bylo městečko večer celkem poklidné, ale po cestě podél přístavu najdete několik barů a kaváren mezi nimiž nelze opomenout jachtařskou hospodu Peter’s Cafe, která byla v minulosti hlavním útočištěm všech námořníků, kteří sem na noc připluli a která je nyní vyhlášeným místem nejen mezi místními obyvateli, námořníky, ale také mezi turisty.
Jedná se o podnik s rodinnou tradicí a již po několik generací jej vedou potomci slavného Petra, který vítal mořeplavce vždy s otevřenou náručí. Více o historii se můžete dozvědět v muzeu, které se nachází v horním patře budovy.
ostrov Pico
Úplným kontrastem byl oproti Faialu ostrov Pico, na který jsme se vydali lodí hned následují den.
Po půlhodinové plavbě jsme vyrazili na průzkum nejmladšího z Azorských ostrovů, na němž se nachází nejvyšší hora Portugalska Pico. Vzhledem k velmi špatné viditelnosti jsme nemohli spatřit horu v celé své kráse a její výšku tak mohli za mraky jen tušit, ale Pico rozhodně není jedinou zajímavostí ostrova.
Pro mě je Pico rozhodně jedním z nejzajímavějších ostrovů, které jsem měla možnost vidět. Ze všech Azorských ostrovů je na něm dle mého názoru nejvíce znát jeho sopečný původ. Pravděpodobně především proto, že zde zcela jednoznačně dominuje černá barva.
Typické jsou zde domy a zídky z lávového kamene. Naše prohlídka ostrova začala městečkem Lajes jehož přístav je výchozím místem pro zájemce o vyjížďky za pozorováním velryb, kterými je tento ostrov asi nejvyhlášenější ze všech.
Nachází se zde také velrybářské muzeum, v němž mnohým milovníkům těchto mořských obrů vyhrknou slzy do očí při prohlídce fotek a nástrojů, které se k lovu používaly.
Velryby na Picu
Azory jsou jedním z mála míst na světě, kde je možné velryby vidět, neboť jsou stálým nebo dočasným domovem 80% druhů kytovců vyskytujících se na celé zeměkouli.
Budete li mít štěstí můžete se setkat i s kosatkami na jejich migrační pouti. Není výjimkou napočítat na jednom safari více jak pět druhů kytovců. Safari se uskutečňuje na rychlých motorových člunech se speciální konstrukcí sedaček pro bezpečnou jízdu. Rychlost je při safari důležitá, neboť na ni závisí včasné přemístění do oblasti, kde se právě kytovci vyskytují.
V Lajes jsme si prohlédli také 2* hotel Whale’Come ao Pico, který na první pohled působí velmi útulným a příjemným dojmem a je výchozím bodem pro týdenní pobyty za pozorováním velryb nebo plavání s delfíny.
Ecoresort Aldeia da Fonte
Z velrybí základny naše cesta pokračovala k eko hotelu Aldeia Da Fonte, který se nachází přímo pod horou Pico a kde se každý z návštěvníků cítí skoro jako doma. Příjemná rodinná atmosféra zde dýchá z každého koutu. Po prohlídce vedla naše cesta k místním vinicím, kde na nás čekala ochutnávka azorských vín a likérů.
Zpět k autobusu jsme se vraceli v povznesené náladě. Ta nás ale přešla při návratu do přístavu. Při pohledu na rozbouřené vody oceánu se nám ani v nejmenším nechtělo nastupovat na zpáteční trajekt směr Faial. Nástupu a ochutnávky vín jsme litovali záhy. Obrovské vlny Atlantiku udělaly z naší lodi houpačku a chvílemi jsme se báli, že se loď převrhne. Kapitán ale vše bravurně zvládl a všichni cestující se, ač trochu pobledlí, s úlevou vylodili do bezpečí pevné půdy pod nohama.
ostrov Terceira
Po předchozí zkušenosti s trajektem jsme všichni ocenili, že máme na poslední ostrov naší infocesty zajištěný přelet. Po přistání na ostrově Terceira se nás ujal další z místních průvodců a začali jsme s prohlídkou tohoto zeleného ostrova.
Na Terceiře je zeleno opravdu téměř všude, celou cestu se před námi rozprostírali nekonečné louky plné pasoucích se krav, které jsou nejen pro tento ostrov velmi typické.
Po příjezdu do oblasti Biscoitos jsme se mohli přesvědčit o obrovské síle oceánu. Vulkanickou činností zde vznikla zajímavá přírodní jezírka, která jsou v letních měsících velmi oblíbenou zastávkou turistů.
Moře bylo ten den velmi rozbouřené a nám se tak místo koupání naskytla příležitost pozorovat rozdováděné vlny tříštící se o skalnaté pobřeží ostrova. Někteří z nás by se na to vydrželi dívat hodiny a hodiny…
Poté jsme se vydali na prohlídku jednoho ze dvou místních měst – Praia da Victoria, golfových hřišť a pak do hotelu Terceira Mar, který měl být naším útočištěm na následující noc.
Hotel Terceira Mar
Ačkoliv je hotel Terceira Mat jedním z největších hotelů na Azorských ostrovech, nejedná se překvapivě o žádný obrovský komplex. Naopak.
Působí velmi útulně a zejména jeho zahrada s bazénem je ideálním místem k relaxaci. Za dobrého počasí je tu navíc nádherný výhled do okolí.
Angra do Heroismo
Po snídani jsme se prošli do asi 10 minut vzdáleného města Angra do Heroismo, kde jsme si kromě dvou hotelů prohlédli také místní velmi zajímavou architekturu, díky níž je město zařazeno na seznamu UNESCO.
Angra je nejstarším městem na Azorských ostrovech a jeho historie sahá až do roku 1534. Zajímavá i jeho architektura, jelikož v porovnání s ostatními městy z této doby má město vystavěné široké ulice, které se bohatě využívali především pro zásobování. Přístav v Angře byl po více jak 300 let významnou zastávkou pro mořeplavdce, kteří zde tankovali palivo a místo peněz platili zbožím, díky čemuž město velmi zbohatlo a rychle se rozvíjelo.
Fascinující pro nás bylo také zjištění, že ačkoliv bylo město v roce 1980 postiženo velmi silným zemětřesením, které zničilo většinu města, podařilo se místním dochovat řadu vzácných památek a vystavět město znovu tak, aby neztratilo nic ze svého původního kouzla. Po prohlídce města jsme se vydali na poslední nákupy před návratem domů. Pak už nás čekal jen odjezd na letiště a odlet přes Lisabon zpět do České Republiky.
Na závěr už mohu jen říct, že Azorské ostrovy rozhodně stojí za to vidět nejen jednou a milovníkům přírody zůstanou v srdci už napořád. Určitě se sem ještě několikrát vrátím 🙂
Máte- li zájem o bližší informace o možnostech dovolené na Azorách, neváhejte se na mne kdykoliv obrátit. Ráda Vám vypracuji nabídku na míru a poradím s výběrem programu a kombinací ostrovů přesně podle Vašich představ.
Martina Bartůšková
602/552624
martina@snailtravel.cz
www.azory.cz